Jestliže chceme dřevem topit, jak ekologicky tak ekonomicky je zapotřebí, aby bylo dobře proschlé. Dřevo, které je vlhké nedělá moc dobře našemu kotli a tím pádem ani naší peněžence. Dřevo se řadí mezi hydroskopický materiál, což znamená, že mění svoji vlhkost v závislosti na teplotě, vlhkosti i tlaku vzduchu v okolí. U sušení dřeva je cílem, aby se jeho vlhkost co nejvíce blížila rovnováze vlhkosti prostředí, do kterého bude následně uloženo. To napomáhá jeho tvarové stálosti – nepraská, nekroutí se.
Pokud chceme dosáhnout optimální vlhkosti dřeva určeného k topení, která činí 20% a méně, je možné využít proces přirozeného sušení. Dřevo může být uloženo v hráních, kde vysychá. Výhodou přirozeného sušení jsou nízké náklady. Nevýhodou naopak může být pomalý proces sušení. Délka sušení vždy závisí na konkrétním typu a vlhkosti dřeva. Je potřeba počítat s tím, že za dobře proschlé dřevo na topení se považuje takové, které usýchalo až jeden rok. Dříví by mělo být nařezané a naštípané na polínka, která proložíme tak, aby okolo jednotlivých kusů mohl volně proudit vzduch.
Jak uskladnit dřevo
Vhodné místo je takové, které je dobře větrané. Jen tak předejdeme plísním a namodráváním dřeva. Zároveň by nemělo být vystaveno příliš teplému prostředí (na slunci) protože by vysýchalo příliš rychle a mohlo by hodně popraskat. Musíme dřevo také chránit před deštěm a občas hromadu dříví přerovnat. Nesuší se teplem, ale vzdušným prouděním, proto jsou ideální prostory, kde je zajištěno proudění vzduchu. Nejdříve uložíme spodní vrstvu, která by měla být cca 20 cm nad zemí. Každou další vrstvu pak ukládáme na proklady, což jsou hranolky nebo latě. Ty umisťujeme zhruba půl metru vzdáleně od sebe. Jakmile ukončíme poslední vrstvu je potřeba vše přikrýt a zabezpečit proti počasí. V letním období necháme dřevo odkryté a nikdy nezakrýváme i ze strany.
