Spousta adolescentů několikrát za den řekne rodičům tu větu: „Už abych odsud konečně vypadl/a“. Jenže přijde maturita, další studium nebo první zaměstnání a potomek je stále doma u rodičů. Kdy je tedy ta správná doba sbalit si to nejnutnější a odstěhovat se?
Nepřekonatelný mama hotel
Maminka se o nás stará odmalička, dělá to s láskou a bez přestání. Proč spěchat do světa, když mám vše pod nosem?
Pokud žijete u rodičů, přispíváte na domácnost a máte s rodiči dobré vztahy, je všechno v pořádku. Není zločin žít s rodiči, i když už jste dospělí.
Špatné je, pokud děti své rodiče zneužívají, nechají se živit, ba co víc, nechají si podstrojovat a rodičům to nijak nevrací. V takovém případě je to právě na nich, aby si vymezili únosné meze a popostrčili svou ratolest blíž ke dveřím.
Když se vás nedokáže matka vzdát
Opačný extrém nastává, když na odchod svých dětí nejsou připravení rodiče, hlavně matky. Hroutí se při každé zmínce o stěhování, často s psychosomatickými projevy se vás snaží udržet doma. Někteří rodiče trpí syndromem opuštěného hnízda, obvykle to bývají ženy, většinou osamělé, které své dítě vychovávaly samy.
Bez ohledu na to, jak moc ji máte rádi, nemůžete ji nechat, aby vámi manipulovala. Předložte jí plán, podle kterého se odstěhujete do vlastního bytu, ale budete ji pravidelně navštěvovat. Stanovte si na setkání konkrétní dny, které budete dodržovat a na který se matka může těšit. Tak bude to odpoutávání postupné a i maminky si nakonec zvyknou. A nedělní oběd u maminky chutná i ve čtyřiceti.
Většinou jde všechno mnohem snáz
V rodinách se zdravými vztahy, a také více dětmi, to většinou probíhá v klidu. Potomci se osamostatňují kolem 23. – 25. roku, není ale neobvyklé, že odchází dřív nebo naopak později, protože déle studují.
Rodiče a domov opouštějí v době, kdy si už dokážou vydělat na nájem a vedení vlastní domácnosti. Dost často v té době už také žijí v dlouhodobém vztahu, takže se o náklady na bydlení dělí společně s partnerem.
