Kdo mě zná, potvrdí, že nejsem typickou důchodkyní, která by jen chtěla nečinně sledovat americké kriminální seriály. Ba naopak se považuji za velmi aktivní dámu v letech, která si chce podzim svého života užívat plnými doušky. Když tedy prahnu po adrenalinu či nových zážitcích, buď usednu na kolo a projedu se přírodou Krušných hor či uspořádám s manželem horskou túru. V momentě, kdy naopak zatoužím po klidu a uspořádání si svých myšlenek, vezmu si do ruky pletací příze a jehly a vrhám se do vyrábění pletených hraček pro má vnoučata a také pro dětské nemocnice a porodnice. Umím tak tedy vyvážit odpočinek s aktivitou, která je zárukou pevného zdraví.
Pletací příze, které umí vyčarovat dětský úsměv
S pletením pro dětské nemocnice jsem začala v momentě, kdy má dcera jako dítě utrpěla těžký úraz páteře a její hospitalizace v nemocnici trvala déle, než by bylo zdrávo. Vidět pokaždé ty smutné dětské oči nejen mé dcery, nýbrž i ostatních dětí v nemocnici, mě utvrdilo v tom, že je třeba jim opět vrátit úsměv na rty a to za pomoci pletací příze, jehel a špetky fantazie. Začala jsem tedy plést maňásky, chobotnice, příšerky, medvídky a další jedinečné dětské postavičky. Dnes svými výtvory zásobuji nejen dětské nemocnice, nýbrž i porodnice, kdy tyto postavičky pomáhají zejména nedonošeným dětem v jejich následné adaptaci.
Pletení mě vždy bavilo
Svého času jsem dokonce pletla i na zakázku a to zejména mým vrstevníkům a přátelům. V kurzu tehdy byly zejména dětské svetry. Dále pak čepičky, pletené bačkůrky či zimní ponožky. Pletací příze tak ke mně naprosto neodmyslitelně patří již řadu let a jsem za to vděčná. Na prstech jedné ruky bych totiž nedokázala spočítat, kolik lidí jsem svými výtvory potěšila a možná i inspirovala k tomu, aby se vrhly do pověstného a originálního DIY, neboli „udělej si sám“.
